Říká se, že vše má svůj začátek a konec. Ten náš příběh se začal psát v září 2007, kdy se konal nábor do nové skupinky Dolinečky I. Ta předchozí manželů Bazalových a následně dcery Kateřiny už vyrostla a přešla do dospělého souboru, či cimbálové muziky.
Ve čtvrtek 6. září 2007 se suterén červené základní školy zaplnil asi 50 malými dětmi a jejich rodiči. Děti si hrály, skákaly, běhaly a rodiče se snažili domluvit s vedoucími, zda to jejich dítko přijmou. V Dolinečce se snažíme dát příležitost každému. Tak se nakonec jediným mantinelem stala kapacita a možnosti Katky a Jarušky. Už další čtvrtek 13. září vše naplno začalo. První říkanky, písničky a rytmika u klavíru, základní taneční postoj, chůze či běh. To vše spojené s hudebním doprovodem. Nedílnou součástí všech nácviků bylo posilování zádového svalstva na karimatkách a s ním související formování tanečního postoje. Děti si nosily (a často také v tělocvičně zapomínaly a už nikdy si nevyzvedly, raději přišly další týden s novou) karimatky na cvičení na zemi a krabičky od čaje na trénování správné vzpřímené chůze. Netřeba dodávat, že je po sobě házely a lítaly všude možně.
Na konci září nás čekala první veřejná prezentace – Michalské slavnosti ve Starém Městě. Tentokrát jen asi pro polovinu ze 45 dětí, které v té době do Dolinečky I chodily. Ostatní si ještě nestihli pořídit slavnostní staroměstský kroj. I tak to byl neskutečný zážitek. Někteří z nich kroj doma měli, ale do té doby jej neoblékli. Najednou před námi stáli malí šohajíci a švarné děvčice. Nastrojení, naškrobení, nažehlení a nádherně čistí. A v tom byl ten problém. U radnice se to ještě dalo. Tam měli „jen“ stát a čekat, než vyrazí průvod. Ale u stárka a stárky na všechny vždy čeká spousta dobrot. Vše chtěli ochutnat. Jenže měli malé ruky a navíc byli v kroji. Pár krojů se sice trochu zašpinilo, ale většina požádala své nové paní učitelky, které jim ochotně pomohly. Když si děti potom u radnice přebírali rodiče, nestačili se divit, jak to jejich ratolesti výborně zvládly.
Naše první vystoupení mělo proběhnout na vůbec prvním Vánočním jarmarku ve Starém Městě. Ještě před ním jsme pozvali všechny rodiče, aby se na nás přišli podívat do tělocvičny. Děti za tři měsíce práce zvládly několik vánočních koled i básniček o zvířátkách.
Po zasloužených vánočních prázdninách jsme v lednu 2008 začali již nacvičovat na premiéru, která je každoročním vyvrcholením práce v Dolinečce (korunovaná odměnou v podobě zahraničního zájezdu). Na našem repertoáru proto nemohlo chybět pásmo Na dvoře, které v 80. letech vytvořila paní Tarcalová a už jej tancovalo (a předpokládáme, že i do budoucna bude zpracovávat) několik generací.
Celoroční úsilí jsme zakončili táborákem společně s rodiči. Ten se v průběhu let přesunul na zahradu k Fryštákům.
V září 2008 se kolektiv mírně obměnil. Zkušení mazáci již věděli, že je na konci září čekají hody, v prosinci vystoupení a na konci školního roku premiéra. Nově jsme zařadili na začátku září účast na Slavnostech vína v Uherském Hradišti, vynášení mařeny a předvelikonoční soustředění se spaním v tělocvičně. Zážitek, na který děti nedaly dopustit a nechtěly o něj přijít ani v době, kdy už jim dospělost klepe na dveře. Na začátku června jsme vycestovali na vůbec první zájezd – na MFF Štěpy do Veselí nad Moravou. Naposledy nás oficiálně doprovázela CM Bálešáci, od dalšího roku 2009 jsme již navázali spolupráci s CM Dolinka ZUŠ Staré Město s vedoucím Radimem Snopkem a primášem Tomášem Snopkem. Obě skupinky dětí ve stejném věku záhy našly společnou řeč, a proto jsme se scházeli nejen na vystoupeních, ale i společných zábavách. Zájezd do Veselí si všichni užili. Katka s Jaruškou získaly nezapomenutelnou zkušenost: všechny děti byly nastrojené v krojích a chystaly se vyrazit na průvod. V tom se zvedla jedna ručička a nesměle se ozvalo „Mně se chce čurat.“ V tom momentě vystřelilo do vzduchu zbývajících 43 rukou. Bohužel kapacita toalet 3 neumožňovala provézt akci kulový blesk. Průvod jsme nestihli a dobíhali jsme ho ulicemi Veselí až téměř k místu vystoupení. Od té doby až do dnešních dnů byly vždy děti před oblékáním do krojů povinně odesílány na záchod.
Roky běžely v duchu nastavené koncepce (tanec, zpěv, vystoupení, zvyky a hlavně kamarádi), děti rostly a zdokonalovaly svá taneční umění. Za svá pásma získaly ocenění a uznání poroty v letech 2011, 2013 a 2017 na přehlídce dětských souborů. Z chlapců Ondřej Bazala tvořil malé úspěšné verbíře a postupně vítěze regionálních i národních kol. Neztratili se ani zpěváčci na Slavíčkovi. Přidali jsme další obchůzku – fašank, zdobení kraslic a pletní žil před Velikonocemi a dožínkovou mši svatou.
Každý rok jsme někam vycestovali. Nejprve po České republice (Žďár nad Sázavou, Přerov, Mariánské Lázně, Brno, Praha aj.) později také do zahraničí (Zvolen a Turzovka na Slovensku, Szeged v Maďarsku, Skopje v Makedonii). O jednotlivých akcích jsme vás průběžně informovali, proto se k nim již nebudeme vracet. Bylo by to na dlouho.
Děti rostly a najednou před námi nestály ty malé ukecané princezny a živí neposední broučci, ale slečny a mladí pánové, kteří toužili více poznávat okolní soubory a jejich taneční kroky. Proto přišli s myšlenkou dětské besedy u cimbálu v kroji s výukou tanců. Ta se úspěšně konala v sobotu 17. 3. 2018 v naší sokolovně. Přijely soubory z vedlejšího Uherského Hradiště i vzdálenějšího Kyjova. Všichni zúčastnění si akci moc pochvalovali. Naučili se staroměstskou sedlckou, hlucké vykopávané, podtáčanou ze zálesí a kyjovskou skočnou. Navázala se nová přátelství a slib, že si akci musíme určitě zopakovat.
A pak přišel 4. květen 2018 a s ním i poslední premiéra pro současnou podobu Dolinečky I. Do dospělosti vydrželo 25 nesmírně šikovných a nadaných tanečníků a tanečnic, kterým nechybí elán, taneční nadšení, zájem udržovat lidové tradice a touha předávat kulturu našich předků i dalším generacím. A jak to v Dolinečce chodí, jedni skončí a druzí začnou.
Vracíme se na začátek: náš příběh opravdu nekončí. Sice jméno Dolinečka I bude od září patřit nové nastupující generaci. Ale současní členové, jsou natěšení a připravení se o to, co se sami v Dolinečce naučili podělit s mladšími v nové skupince.
Na závěr vzpomínání se chceme obrátit přímo na Vás, milé děti. Ano, víme, toto oslovení se Vám už příliš nepozdává, ale lepší nemáme. Chceme Vám poděkovat za nádherných 11 společně strávených let. Za možnost Vás všechny osobně poznat. Dali jste nám toho opravdu hodně. Smích z vašich připomínek a vylomenin, radost a neskutečné štěstí, že naše snaha přinesla ovoce, když Vás vidíme na jevišti. Provázeli jste nás na našich životních milnících – ukončení školy, svatby, narození dětí. Jsme na Vás moc hrdé a těšíme se na další spolupráci.
Obracíme se i na Vás milí rodiče. Děkujeme za čas, který jste strávili doprovázením dětí na všechny naše akce a vystoupení. Neváhali jste jet několik kilometrů, abyste viděli Vaše/naše děti vystupovat. Dlouho do noci jste žehlili, škrobili a upravovali kroje. Na poslední chvilku přiváželi zapomenuté krojové součástky či rekvizity. Vždy byli ochotní nám pomoci.
A v neposlední řadě se obracíme i na Vás, čtenáře Staromětských novin, děkujeme za Vaši podporu a hojnou návštěvnost našich vystoupení. Doufáme, že se budeme potkávat i nadále.
Kateřina Vránová a Jarmila Tomešková